Pro píseň klikni sem :)
Ležela v posteli a jako každý večer vzpomínala na to, co se tady odehrálo. Přímo v téhle posteli s člověkem, kterého už nikdy neuvidí. Pořád neznala odpověď na to, jestli ji miloval.
Zase se ponořila do té vzpomínky. Viděla to, prožívala to. Ucítila tu bolest, když narazila do dveří mezitím co se zuřivě líbali. Cítila na sobě tlak jeho těla. Projel kolem ní závan parfému, který tenkrát měl, stejně jako když mu sundala tričko. Ucítila to, jak ji hodil na postel a vnímala to, jak se k sobě lepí dvě zpocená těla.
Prožívala to, jak potom všem leželi vedle sebe. Ona mu ležela na hrudníku a on si hrál s jejími vlasy. Slyšela to, jak říkal, že ji tam udělal uzel a oba propukli v totální záchvat smíchu. Už to bylo tak dlouho, a přesto ho milovala a nedokázala si najít někoho jiného.
Do očí ji vhrkly slzy, když si vzpomněla na to ráno. Na ráno, kdy se vzbudila a natáhla se k místu, kde ležel a tam bylo prázdno. Úplně živě si to představovala. Dokonce ucítila říznutí papíru, jako tenkrát, když brala dopis položený na nočním stolku.
,,Promiň, musel jsem odejít. Pro tvoje dobro. Prosím, nehledej mě." znova začala brečet jako malý dítě. Každý večer nad tím přemýšlela a brečela. Tak moc ho milovala a už nikdy se nedozví jestli on miluje ji. Tolik otázek na které se nikdy nedozví odpověď.
Ležela v posteli a jako každý večer vzpomínala na to, co se tady odehrálo. Přímo v téhle posteli s člověkem, kterého už nikdy neuvidí. Pořád neznala odpověď na to, jestli ji miloval.
Zase se ponořila do té vzpomínky. Viděla to, prožívala to. Ucítila tu bolest, když narazila do dveří mezitím co se zuřivě líbali. Cítila na sobě tlak jeho těla. Projel kolem ní závan parfému, který tenkrát měl, stejně jako když mu sundala tričko. Ucítila to, jak ji hodil na postel a vnímala to, jak se k sobě lepí dvě zpocená těla.
Prožívala to, jak potom všem leželi vedle sebe. Ona mu ležela na hrudníku a on si hrál s jejími vlasy. Slyšela to, jak říkal, že ji tam udělal uzel a oba propukli v totální záchvat smíchu. Už to bylo tak dlouho, a přesto ho milovala a nedokázala si najít někoho jiného.
Do očí ji vhrkly slzy, když si vzpomněla na to ráno. Na ráno, kdy se vzbudila a natáhla se k místu, kde ležel a tam bylo prázdno. Úplně živě si to představovala. Dokonce ucítila říznutí papíru, jako tenkrát, když brala dopis položený na nočním stolku.
,,Promiň, musel jsem odejít. Pro tvoje dobro. Prosím, nehledej mě." znova začala brečet jako malý dítě. Každý večer nad tím přemýšlela a brečela. Tak moc ho milovala a už nikdy se nedozví jestli on miluje ji. Tolik otázek na které se nikdy nedozví odpověď.
Žádné komentáře:
Okomentovat