úterý

Na někoho nejde zapomenout.

Chvilkama si říkám, že prostě na nějaké lidi v našem životě nikdy nezapomeneme. Nejde o to, že by jsme nechtěli, ale o to, že nám to prostě není dovoleno. Nemyslím tím nějakou vyšší moc nebo něco takového, ale prostě to, že jsme k nim měli až moc blízko na to, aby jsme jednoho dne na ně mohli prostě jenom tak přestat myslet a už si na něj nikdy nevzpomenout.
      Samozřejmě si vymýšlíme, že za to může osud a bla bla bla. Jenomže tak to není. Všechno si vymýšlíme sami. Vymýšlíme si různé teorie jako že to, co se nám stalo nebyla náhoda. Že se to prostě stát mělo. Ale je to možná tím, že hledáme věcim aby jsme na něj nezapomněli. Nechceme zapomenout, jenom chceme získat city k jinému člověku. Až bolest přestane a city pominou. A jednou se to opravdu stane. Nebude to hned, ani za chvíli, ale přijde to.
     A to, že vám ho neustále něco připomíná. Sen. Nějaký jiný člověk. Je to vaše volba. Kdyby jste k danému člověku nic necítili nad snem by jste nepřemýšleli. Nepřemýšleli by jste o tom, jestli to má nějaký smysl a zapomněli by jste na něj jako na každý sen. A přesto si tenhle sen živě pamatujete jako noční můry z dětství. A to, že jste potkali dalšího člověka, s kterým je vázáno spoustu vzpomínek na něho. Není to o tom, že jsme ho potkali, ale o tom, že hledáte naději.
     Hledáte naději o tom, že všechno se obrátí. Že to skončí jinak než to skončilo. Prostě toužíte po tom, aby se všecho změnilo. Aby bolest přestala a smutek pominul. Toužíte po šťastném konci, který vám zatím ještě nikdo nedal.
♥N♥
    

Žádné komentáře:

Okomentovat