Krádež

Přišla jsem na policejní stanici. Brečela jsem, ale snažila jsem se to zadržovat. Sedla jsem si na lavičku a přišel ke mně strážník se slovy: ,,Tak pojď dovnitř."

Když jsem vešla, u stolu seděl obtloustlý chlápek, kterého očividně štval každý další člověk, který vešel do téhle místnosti. ,,Tak copak se děje holčičko?" zeptal se mě.

,,Chci nahlásit krádež." Ten chlápek protočil oči. ,,Copak ti ukradli?" podívala jsem se do země. ,,Srdce!" ten nechutný obtloustlý chlápek dostal takový záchvat smíchu až mu z toho tekly slzy. ,,Tak to je dobrý. Teď běž, máme dost práce!" znova mi začaly téct slzy a se svěšenou hlavou jsem odešla.

Když jsem vyšla ze dveří, zrovna tam procházel jeden mladý strážník. Byl pěkný a očividně ho zajímalo, co se mi stalo. ,,Copak se ti stalo?" setřel mi slzy co mi tekly po tvářích. ,,Ukradli mi srdce." Usmál se. ,,Tak poď se mnou a než ti najdeme to tvoje, dám ti zatím to své." 

N.