Vzpomínky ...

Vidím tě, jeden pohled jsem ti věnovala a hned jsem ucítila nehoráznou bolest na hrudi. V tu chvíli mi přišlo, jako by mi někdo zabodl do srdce nůž. I když byl jeho pohled nepatrný, byl hrozně elektrizující. Vidět tě je jako sypat sůl do čerstvé rány.

Hned jak jsem tě zahlédla vzpomněla jsem si na všechno. To, jak jsem se díky tobě usmívala a jak jsem kvůli tobě byla šťastná. Potom to, jak jsem zjistila, že si mě hrozně dlouho dával falešné naděje. A nakonec to, jak jsem před včerejškem seděla schoulená v koupelně, brečela a s chutí v ruce držela žiletku, kterou jsem si s nadšením zaryla do ramene. A tohle všechno díky jednomu člověku, díky tobě.

Nevadí mi to, že jsi mě odmítl, ale to, že jsi mě tak dlouho dával falešné naděje.

Jak se cítím? Jako kus masa. Jako panenka na hraní. Jako malá naivní holka. Jako kousek hovna. Prostě jako nic.
N.